Divoký sad

Léčivých bylin roste v sadu hodně, ale některé z nich pěstuji i cíleně pro další zpracování na čaje, tinktury a masti - hlavně třapatku, levanduli, diviznu a pupalku. Zeleninu každý rok střídám a zkouším různé druhy. Třeba lilek hulevníkolistý, dýně odrůdy Sweet meat oregon homestead, nebo různé druhy chilli papriček.

Hlavně se ale zaměřuji na ovoce. Jeho sklizeň v Divokém sadu začíná zhruba v polovině května ranými odrůdami zimolezu kamčatského a končí v prosinci sběrem posledních mišpulí ze zasněženého stromu. Ovoce pěstuji hlavně pro přímý konzum a co doma nesníme, to se učím zpracovávat. Domácí zpracování ovoce je oblast, do které teprve začínám pronikat a miluji na ní to množství možných kombinací díky rozmanitosti úrody v Divokém sadu. Poctivé želé z kdoule, aronie, dřínu, nebo moruše je i hodnotný dárek, který určitě potěší.

Moruše jsou v sadu mé “kultovní” stromy a povídání o nich by bylo na samostatný článek. Překvapuje mne, že jsou v zahradách stále málo k vidění, přestože mají pro malopěstitele jen samé výhody. Dobře snáší sucho a tolerují nekvalitní půdu. Nemají u nás škůdce, netrpí nemocemi a na jaře raší mezi posledními, takže unikají pozdním mrazíkům. Každý rok od konce června do konce července bohatě plodí. Ovoce dozrává postupně, nemá tvrdé pecičky a je velmi zdravé. Kdybych mohl mít na zahradě jen jediný strom, byla by to moruše :-)

Moruše, ale ne jen ony, mají v mém případě i další pozitivní vedlejší účinky. Hledání velkoplodých odrůd mne přimělo k poznávání země, ve které byste tyto stromy nehledali - Litvy. Pro radost svých dětí jsem si nastudoval vše důležité o bourci morušovém a odchoval na morušovém listí dvě generace motýlů. Abych uspokojil poptávku přátel po stromcích velkoplodých moruší, naučil jsem se roubovat. Navázal jsem spolupráci s VŠÚO Holovousy, abych zjistil obsah zdraví prospěšných látek v plodech a jak se v nich chová vitamin C v čase po zpracování. A tím to určitě neskončilo...

Mých motivací pro tvorbu Divokého sadu je několik. Zpočátku to byla hlavně obrovská chuť dělat něco, co mne opravdu baví, co má přínos pro rodinu a co mohu dělat zcela po svém - takže jinak. Na tom se nic nezměnilo. Dnes navíc vidím, jak bohatost fauny a flóry v sadu neustále roste a s tím roste i jeho potenciál pro různá pozorování a výzkum. A protože rád zkoumám věci do hloubky, ale sám nemohu všechno obsáhnout, rozhodl jsem se, že zpřístupním Divoký sad studentům jako zdroj pro vypracování olympiád nebo disertačních prací na jakákoliv související témata z oblasti ekologie, biologie, potravinářství, gastronomie nebo třeba i umění.

Kromě toho, že mě těší hrabat se v hlíně a něco sázet, tak si o zahradách i rád povídám. Pokud tedy někdy zabloudíte do ostravského “kraje razoviteho” za jiným účelem, než je návštěva Stodolní ulice, jste zváni :-)