aneb Ostříhej ty chocholy!
Je to víc než rok, co jsem se rozhodl s kouskem zahrady vyplout trochu proti proudu současného standardního zahradního designu. A teď, po překonání několika "peřejí", jsem na naši ČÉ-ČÉ louku náležitě pyšný!
Na jaře r.2025, po ukončení terénních úprav kolem domu, jsme se rozhodovali, jak naložit s prostorem s rozhrnutou hlínou a uprostřed stojící košatou magnolií. Jedná se o část zahrady u cesty, kde se nic nepěstuje a nehrají si tam děti.
Část rodiny byla pro rychlé obnovení původního stavu - tedy klasického trávníku, než prostor ovládne plevel. Mně ale bylo líto nevyužít toho, že na povrchu nejsou travní drny a navrhnul jsem naopak řízené zaplevelení - vysít květnatou louku.
Vyjednávání bylo tvrdé, ale korektní.
"Trávníkáři" argumentovali tím, že přece vždycky tam byl trávník, všichni naši sousedé mají na zahradách kolem plotů krátce střižený trávník a nějaké divoké luční kvítí se do tohoto repre prostoru u cesty nehodí a bude nám dělat po okolí jen ostudu.
Loukaři oponovali, že louku nebude třeba sekat každých 14 dní, že se stane útočištěm pro množství hmyzáků a především, že pohled na kvetoucí louku od jara do podzimu je v mnohem veselejší, než pohled na vyprahlý golfový trávník. Nakonec to skončilo plichtou - od magnolie vlevo trávník, od magnolie vpravo louka :-)
Neutrální prostor pod stromem, stojícím na demarkační čáře, jsem poctivě zamulčoval a osadil kakostem hliznatým s rizikem, že to na tomto původně naprosto suchém místě "nedá". Vlevo jsem vysel trávu a vpravo osivo bylin, zakoupených v Planta naturalis. Osivo jsem vybíral tak, aby rostliny snesly místní podmínky, byly nižšího vzrůstu (nepoléhaly), chutnaly hmyzákům a měly nějakou přidanou hodnotu - byly třeba léčivé. Pak jsem vyřadil ty, co byly finančně náročnější a zcela neplánovaně mi zbyla níže uvedená dvojice. Do menšího suššího prostoru pod korunou stromu přišla ČErnucha a na zbytek plochy ČErnohlávek. Počítal jsem i s tím, že vzduchem přiletí i něco jiného, což se také stalo.
Ihned po startu pomyslného závodu se vedení ujali Trávníkáři a jejich nástup doslova připomínal hydrospeed - za pár dnů byla plocha zelená.
Zato Loukaři jakoby uvízli v nějakém slepém říčním rameni - jen chodili kolem hnědého plácku a lupou hledali klíčící semínka. Aby minimalizovali rušivé vlivy, nainstalovali dokonce i "psotěs" - tímto zdravím Jarka Svobodu a jeho "prasotěs" :-)
Zatímco se Trávníkáři záhy těšili z bujného pažitu, my Loukaři jsme s obavami sledovali první lístky maličkých bylinek, na které útočili rychle rostoucí dravci - hlavně jitrocel, takže na řadu přišla i trocha pletí.
Ale po 3 měsících jsme už Trávníkářům dýchali na záda. Zkusili na nás ještě taktiku tzv. dobrých rad: "Ostříhejte ty chocholy", volali - rozuměj ostříhejte aspoň ty vyšší vyčuhující byliny, které narušují rovinu. Do plochy se mezi černohlávky totiž vtěsnaly i divizny, řebříčky, kopretiny a pár dalších.
Na podzim 2025 jsme louku zastřihli a od letošního jara se po ní denně procházíme a místo běhání se sekačkou se jen kocháme :-)
Nejrychlejší byly pampelišky a popenec. A v polovině června konečně vykvetly i hlavní celebrity - trvalka ČErnohlávek a jednoletá ČErnucha, která se obnovila samovýsevem.
Kakost díky mulči prosperuje i na místě, kde bylo dříve takové sucho, že tam ani tráva nerostla.
Největší radost mi ale udělal černohlávek svou odolností. Velmi dobře snáší i sekání "na krátko". Na chodníčku kolem malin po posečení okamžitě obráží a vykvétá. Dokonce zvládá i psí běhání kolem plotu, které nevydržela ani tráva.
A Trávníkáři? Znovu šli do vedení. 5:0 v počtu sečení :-)
Nebojte se občas vyplout proti proudu...