aneb Jen ho nechte, ať si smrdí!
Našel jsem v sadu brouka, který vypadal trochu zvláštně, choval se dost zvláštně, a kdybych se ho snažil chytit, "zavoněl" by mimořádně zvláštně.
Cítí-li se ohrožený, vztyčí hlavu s velkými rozevřenými kusadly, kterými dokáže bolestivě kousnout. Současně prudce zvedne zadeček jako štír. A pokud vás od hraní s ním ani toto neodradí, vypustí silně páchnoucí tekutinu - toho mne naštěstí ušetřil :-)
Takhle výhrůžně vypadá, když říká: "Kámo, zmiz!"
Když k tomu přidáme, že je celý černý, je aktivní v noci a vyskytuje se často poblíž mršin, tak je jasné, čím si zadělal na strašidelné lidové přezdívky, které raději nebudu uvádět, abych zbytečně nevyděsil útlocitnější zahradníky. Ti otrlejší si je mohou i s legendami vyguglit :-)
Každopádně stačí už jen jeho jméno - drabčík smrdutý. Neplést s dřepčíkem, ten je z jiného gangu.
Ve skutečnosti je to pro zahradu užitečný, nebo přinejmenším neutrální tvor, zapojený do udržování rovnováhy zahradního ekosystému. Je to masožravý predátor, živící se larvami much, jiným hmyzem, žížalami a občas i mršinami.
Já mu ale fandím hlavně proto, že si k obědu (nebo spíše k večeři) rád dává hlemýždě i jejich vajíčka (to je vědecky doloženo) a já věřím, že se mlsně olizuje i po plzácích. To sice vědecky doloženo není, ale já v mého drabčíka věřím :-)
Takže se ho nebojte a nechte ho v noční zahradě pilně pracovat - ať si tam klidně smrdí!
